Temná tajemství-12.část

 "Zjistila jsi to, co jsi chtěla?" vydechla Annie společně s Elisabeth. Vypadaly unaveně a já jim to nemohla vyčítat. Přikývla jsem. "Tu kletbu váže ten šperk, co ti pro mě dala ředitelka. Když se zničí, kletba se zlomí." "Ale?" doplnila Elisabeth. Já jim vysvětlila ten zbytek, to o tom narušení přírody. "Pche," ušklíbla se Annie, "přece nebudeš věřit tvé tři roky mrtvé sestře víc, než své vlastní matce." "Annie, ona to říkala tak, že jsem jí uvěřila. Tu kletbu nezlomím." Sotva jsem to vyřkla, věděla jsem, že jsem se rozhodla správně. "Dělej, jak myslíš," odsekla mi Annie a trochu strašidelně se usmála. Stačil mi jeden pohled a věděla jsem, že má něco za lubem. Potom to zmizelo a byla to zase ta stará dobrá Annie. 

Zbytek dne a následující dny stály za prd. Všechno bylo až příliš normální. Protože jsem neměla co dělat, rozhodla jsem se zjistit to Robertovo tajemství. Potkala jsem ho tam, kde se nacházel obvykle: ve školní zahradě. "Ahoj," pozdravila jsem ho. "Ahoj Amarante," odpověděl mi nepřítomně. "Poslyš, já se ti omlouvám za to, co se stalo posledně. Nic mi do toho tvého tajemství není." "Ale je," odporoval mi najednou. "Ta má podivná změna chování se týká všech. Kdysi jsem měl takovou nehodu. Nevím, co se během ní dělo, byl jsem v bezvědomí, ale potom jsem už nikdy nebyl stejný jako dřív. Ta nehoda mě hluboce poznamenala. Poznali to na mě všichni. Amaranto, to já se ti omlouvám. Kdyb jsi to věděla  dřív, nebyla by jsi teď na mě naštvaná." Konejšivě jsem se na něj usmála. "Roberte, já se nezlobím. Já tě chápu." "A Amarante, je ještě jedna věc, o které bys měla vědět," zavolal za mnou, když jsem chtěla odejít. "Ano?" "Po té nehodě se mi zjevují různé vize o budoucnosti. Jedna mě potkala nedávno. Musíš o ní vědět, protože se týkala Annie. Ona... už není sama sebou. Má něco v pláno, to vím jistě. Musíš jí zastavit. Teď hned, nebo se stane něco hrozného!" "Co?" zeptala jsem se ho vyděšeně. "Co se má stát?" Robert zavrtěl hlavou. "To nevím. Vím jen, že by to bylo něco opravdu hrozného. Musíš teď hned najít svou kamartádku." Po jeho slovech jsem se otočila a běžela zpět do svého pokoje, seč mi síly stačili.