O samotě-5.část

 Něco v jejím varování mě donutilo zamyslet se. Upřímně musím přiznat, že mi to v tuto chvíli moc nemyslelo, protože byl večer, všude tma, a vedle mě divná holka (pardon, moje sestra), která mě nabádá, abych nepátrala po svých biologických rodičích. Tím pádem o nich chci zjistit více. "Tak dobře," souhlasila jsem nakonec. "Ale pod jednou podmínkou. Řekneš mi všechno, tím myslím úplně vščechno. Všechno, co potřebuji vědět. Proč mi nechali ten náhrdelník s černým kamenem? Ten má něco symbolizovat? Proč mě dali k adopci a tebe ne? Proč se usilovně snažili, abych se o nich nikdy nic nedozvěděla? A hlavně: Proč o nich nemám pátrat?" Zaphira si těžce povzdychla. Podívala se na nebe. Bylo tmavé jako havraní křídla, ale hvězda na něm nezářila ani jedna. "Nemáme moc času, ale nejdůležitější ti snad říci mohu...

Naši rodiče jsou ve skutečnosti mrtví. Oni jsou duchové. Já jsem se narodila ještě za jejich života. Byla jsem pyšná, stejně jako rodiče. Ale na tu pýchu jsme doplatili. Jedna žena nás proklela. Přinutila je... aby se vzdali své další dcery, co se jim měla narodit. Rodiče... se té ženě vysmáli, ještě nevěděli, že čekají druhé dítě. Proto jí to s posměšky slíbili. Jaké však bylo jejich překvapení, když ses jim o devět měsíců později narodila. Chtěli najít tu ženu, jež je přinutila k neuvážené přísaze. Jenomže, po té jakoby se zem slehla. Nikde jí nenašli. A ani jejich sousedi jim moc nepomohli. Nikdo jí prý neznal. Jako kdyby ani neexistovala. Máma a táta se nakonec rozhodli, že nedostojí svému slibu. Ovšem, to se jim nevyplatilo. za pár dní se jim ve snech zjevila ta žena. Varovala je, aby svůj slib, ačkoliv neuvážený, vyplnili. 'Jesliže neuposlechnete, něco hrozného se stane vám, a nakonec i vaší mladší dceři,' říkala. Avšak-naši rodiče byli tvrdohlaví. O pár dní později zemřeli jak oni, tak i já. I já jsem duch. Nemohli jsme dojít klidu, byli jsme jako lidé, které nikdo nevidí. Proto jsme tě dokázali přenést k adopci. Na několik převzácných hodin jsme se zviditelnili. A tvým adoptivním rodičům jsme to řekli. Ví o tom."

Zaphirin příběh zněl děsivě. "A... a proč po nich ta žena chtěla, aby mě dali k adopci?" zeptala jsem se roztřeseně. Moje sestra lhostejně pokrčila rameny. "Nevím. Nejspíš proto, aby nás potrestala za naši pýchu. Jenomže..." zarazila se. "Floriano, poslouchej dobře! Zdál se mi sen, který tvrdil, že ta žena je stále naživu. Nespíš to nebylo kvůli naší pýše. Možná to chtěla, protože se chtěla dostat k tobě."