O samotě-5.část

 "Proč by se ke mě chtěla dostat?" "Já nevím. Teď... teď jsem si najednou jistá, že je v tom něco víc. Poslouchej: střez se ženy s ohnivými vlasy a černýma očima." Zamrkala jsem. Byla jsem vyděšená. A to hodně. "Tím chceš říct, že má rudé vlasy a černé oči? Víš, kolik takových žen a dívek na světě je?" "Jenomže tahle žena má jedno poznávací znamení: pod bradou, na krku, má malé tetování neobvyklého tvaru." Odmlčela se. "Teď už musím jít, prosím pusť mě." Její oči byli zoufalé, naplněné strachem. "Ještě než tě pustím, chci vědět, proč jste mi dali ten náhrdelník. A proč by se ta žena o mně měla zajímat." "Ten náhrdelník... na to budeš muset přijít sama. Poradím ti jen, že je to odpověď ke všemu. Je to klíč," odpověděla mi a ignorujíc mojí druhou otázku, zmizela.

Úspěšně se mi podařilo proklouznout do pokoje, aniž by si moji rodiče všimli, že jsem zmizela. Přestože bylo nejméně dvanáct večer, ke spánku jsem neměla ani pomyšlení. Prohlížela jsem si ten rodinný šperk. Byl to masivní náhrdelník, stříbrný, s černým drahokamem. Jak to Zaphira myslela? Je to odpověď ke všemu. Klíč ke všemu. Ale šperk se mi nezdál nijak zvlášť magický či kouzelný. Ano, byl překrásný. Ano, byl i trochu tajemný. Ale magický? Jak by mi mohl odpovědět na mé otázky?