Princezna temnoty-5.díl

 Musela jsem se tvářit hodně vyjeveně, protože se Kirsten zasmála. "No vidíš, zalíbí se ti tu." "Kirsten, prosím, dovysvětli mi tu záležitost z Lovkyněmi. S kým bojují?" "Chceš snad říct, s kým bojujeme," opravila mě. "teď k nám patříš i ty. Lovkyně bojují s temnotou, ale hlavně s jejím vládcem, Rafaelem. Každým dnem nabývá na síle. Kdyby povstal, zničilo by to celý svět. Víš Eliso, on teď doopravdy neexistuje. Uchovává se jenom jeho životní síla, něco jako duše. Nemá fyzické tělo, já však nepochybuji, že ho brzy získá. Proto je tolik špatné, že Lovkyň ubývá. A teď k tobě. Kdo byli tvoji rodiče?" "Moje matka se jmenovala Serena Summersová. Byla to skvělá žena." V tuhle chvíli mě zradil hlas. Ty vzpomínky na ni byli moc bolavé. "Zemřela," prozradila jsem na rovinu. "Nikdo moc jistě neví, jak. Říká se, že umřela na nějakou nemoc, já tomu však nevěřím. Nicméně, za svého života byla optimistická, na první místo vždy stavěla rodinu, nikdy se moc nezlobila kvůli mým známkám. Jednnou mi řekla, že jednoho dne školu nebudu potřebovat. Odejdu z ní a přidám se ke skupině, ve které zůstanu už navždy." Odmlčela jsem se. Došlo mi, co tím myslela. Kirsten nejspíš taky. "Ona věděla, že se setkáme. Že budeš jednou z nás. Možná sama byla Lovkyně," dodala nejistě. Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, to si nemyslím. Ona byla taková... zkrátka mi to nepřipadá jako její styl. Jsem si jistá, že Lovkyní nebyla." "Když myslíš," připustila Kirsten rozmrzele. "A co tvůj otec?" "Neznám ho. Máma vždy říkala: 'Některé lidi je lepší nepoznat,'" citovala jsem její slova. Kirsten najednou jakoby ožila. "Tak je to jasné. Tvůj otec byl Lovec. Páni, ty máš ale štěstí. Děti Lovců a smrtelnic nemají moc velkou šanci na ty naše zvláštní schopnosti. Ale děti Lovkyň a smrtelníků mají naopak větší šanci. Neptej se mě proč, protože to sama nevím.