"Ví to ještě někdo?" dodala jsem, už také šeptem. Ona zavrtěla hlavou. "Neví. S dětmi, jako jsem já, se nakládá špatně. Kdyby to někdo věděl, zabili by mě. Jsem prokletá. Lovkyně a Lovci většinou nemají žádnou slabost. Jsou požehnaní nesmrtelností a velkou silou. Zabít je je skoro nemožné. Ale děti Lovkyň a Lovců jsou vždy prokletí. Vždy mají nějakou slabinu." "Jaká je ta Rafaelova?" "To bohužel nikdo neví. Tyhle děti to vždy pečlivě tají." Přikývla jsem, a doufala, že se nečervenám. Tohle mě taky mohlo napadnout. Má společnice se zasmála. "Vím, že jsi překvapená. Pojď, ukážu ti naše sídlo."