Princezna temnoty-11.díl

 "O Chloe? A co?" Kirsteniny modré oči těkaly sem a tam. Vypadala nervózně, přestože se to snažila skrýt. "Víš, mám podezření, že tajně pomáhá Rafaelovi. Avšak nemohu to potvrdit, ani vyvrátit." Obě dvě jsme chvilku mlčely. přemýšlela jsem, jestli jí to mám říct, nebo ne. Po chvíli váhání jsem se rozhodla. "Víš, Amanda s Victorií mají taky ten pocit. Říkaly mi to." Kirsten hleděla do země. "Doufala jsem, že to bude jen můj paranoidní odhad. Jenže teď si myslím, že jsem měla pravdu." "To ještě není všechno," zašeptala jsem. Ona na mě vrhla udivený pohled. "Co?" "Holky si myslí, že Rafaelovi pomáhá i Julian." Kirsten zavrtěla hlavou. "Ne, to není možné. Julian ne. Není to jeho styl." Myslela jsem si, že to budou jiné důvody. Mám totiž už delší dobu pocit, že se Kirsten do Juliana zamilovala. "Není to jeho styl. Jasně. Já... taky se mi to zdálo nepravděpodobné." Opět zavládlo mlčení. "Už půjdu," vymluvila jsem se.

Amanda i Victorie už nikde nebyly, alespoň já je nikde nenašla, takže jsem sama zamířila do pokoje. Překvapilo mě, jak dobře jsem si zapamatovala cestu tam, i zpět. Sama jsem z toho měla radost.  Jenže pak se něco stalo.

Když jsem byla asi v půli cestě do pokoje, uslyšela jsem dva hlasy. Klučičí a holčičí. Poznala jsem je. Ten dívčí patřil Chloe ten druhý... Julianovi.