Princezna temnoty-14.díl

Jeho přátelský postoj ke mně se rázem změnil. Najednou byl Zalig chladný a odtažitý. O krok ode mě ustoupil. "Ty jsi Elisa?" zeptal se mě. "Známe se?" povytáhla jsem obočí. Opatrně si mě změřil. Potom pomalu zavrtěl hlavou. "Ne, neznáme se.... ale znám tvého otce..." Chtěla jsem v rozhovoru s andělem pokračovat, ale sen najednou skončil.

Probudila jsem se se šokem. A se vztekem. Zrovna ve chvíli, kdy mi Zalig prozradil takovou důležitou informaci, musel ten sen skončit. Pohlédla jsem na hodiny v našem pokoji a zjistila, že je přesně šest hodin ráno. Podle pravidel, které mi mé spolubydlící popsaly, všechny Lovkyně vstávají až za hodinu a půl. Avšak já se cítila dokonale probuzená. "Kolik je hodin?" zabručela Amanda ještě napůl ve spánku. "Šest." "Super." Nevěděla jsem, jestli mě vnímala nebo jen mluvila ze spaní, ale to mi bylo celkem jedno. Rychle jsem si oblékla obvyklé oblečení Lovkyň- černé leginy, bílé triko s krátkými rukávy a vysoké stříbrné kozačky- a potichu jsem vyběhla na chotbu. Netuším, co jsem chtěla dělat, nebo kam jsem to vlastně šla, ale prostě mě ovládal pocit, že někam neprodleně musím jít.