Princezna temnoty-15.díl

 "Eliso? Kam jdeš?" ozval se Victoriin hlas za mnou, ještě, než jsem stačila odejít. "Vicky?" "Jo. Kam jdeš?" Zaváhala jsem. "Nevím. Prostě mám pocit, že někam nutně musím." Vím, znělo to šíleně, ale jiné vysvětlení jsem neměla. "Tak počkej. Já a Amanda s tebou taky půjdeme." Victoria se podívala na Amandu, která se rozvalovala po postli, jakoby se nechumelilo. "Nebo alespoň já s tebou půjdu," poopravila se. 

Za několik minut jsme už stály v tiché tmavé chotbě. Právě vycházející slunce osvětlovalo tmavé stěny. "Eliso? Jsi si jistá, že to je dobrý nápad?" strachovala se Vicky. Neřekla jsem to nahlas, jenomže tuhla otázka se mi v mysli vynořovala taky. "Nejsem," přiznala jsem. "Ale stejně pojď."

Zhruba za půl hodiny jsme stály v královské zahradě. "Co teď?" zajímalo Vicky. I mě to zajímalo. Najednou jsem něco pocítila. Bylo to zvláštní. Ten pocit... Pocit volnosti, volby, moci... Zavrtěla jsem se. Tohle přeci nejsem já! "Eliso, co se děje?" strachovala se o mně Vicky. "Já nevím... je to zvláštní..." odpověděla jsem jako v mrákotách. Znovu jsem to pocítila. Tentokrát to bylo mnohem silnější. Cítila jsem, jak mě naplňuje síla, moc... Nejspíš jsem už začínala šílet, protože jsem slyšela, jak se směju smíchem šílenců. Spatřila jsem, jak Victoria o krok ustoupila. "Elis, ty mě děsíš," poznamenala.