Princezna temnoty-16.díl

 "Co tě na mě děsí?" zasmála jsem se bláznivě. Můj hlas byl nyní jiný. Takový... výsměšný, pohodový, rebelský. To se mi ani trochu nepodobalo. "Tohle!" zaječela na mě Victoria. "To, jak se směješ, jak mluvíš, to se tobě ani trochu nepodobá!" Měla jsem jí prozradit, že si to také myslím. Měla jsem. Nevím, proč jsem to neudělala. "Vždyť mě znáš teprve jen dva dny! Neměla jsi čas poznat pravou Elisu Summersovou!" Znovu jsem se rozchechtala. Ten pocit byl dokonalý. Opíjel mě mocí, sílou a štěstím. Vicky na mě překvapeně zírala. "Věř nebo ne, tohle nejsi ty!" Zuřil ve mě vztek. Jak si ta holka dovoluje mi říkat, co jsem a nejsem  já. "Tohle jsem já!" zaječela jsem na ní. V tu samou chvíli se na tmavém nebi zablesklo. Ach bože, pomyslela jsem si, to jsem zavinila já? Ohromeně jsem se na nebe dívala. Přestože mě to překvapilo a ohromilo, byla jsem štěstím bez sebe. "Nedáváš mi jinou možnost!" zakřičela Vicky. Moc se snažila překřičet prudký vítr. V jejích rukách se objevila jakási tmavá věc, tu po mně hodila a já ztratila vědomí.