Princezna temnoty-17.díl

Otevřela jsem oči. Ležela jsem v měkké posteli, ve svém pokoji s Amandou a Victorií. Cítila jsem se hrozně. Žaludek se mi houpal jako na vodě, hlava mě bolela a brněla. Nic moc jsem si nepamatovala. "Vicky?" zašeptala jsem slabě. Všechna pozornost v pokoji se otočila na mě. Nyní jsem si všimla, že je tam i Kirsten. "Eliso, jsi v pořádku?" zeptala se mě Amanda. "Ne," odpověděla jsem upřímně. "Bolí mě hlava i břicho. Co se stalo?" Trojice holek si vyměnila udivené pohledy. "Chceš říct, že si na nic nepamatuješ? Na to, jak jsi se podivně chovala?" podivila se Victoria. Pravda byla, že něco se mi vybavovalo. Zejména ty vzpomínky na to moje nemožné chování. "No, něco si pamatuji..." připustila jsem váhavě. "Hlavně to, jak moc nemožně jsem se chovala." Holky se na sebe stísněně podívaly. "Holky," začala Kirsten, "já to Elis vysvětlím." Moje spolubydlící po těch slovech odešly. "Elis," začala Kirsten, jakmile jsme osaměly, "to, co jsi pocítila, byla moc Rafaela. Moc temnoty. Pokoušela se tě přetáhnout na jeho stranu." "To ale není možné!" namítla jsem. "Proč zrovna mě?" "To nás taky napadlo. Určitě to bude mít nějaký důvod. To však vyřešíme později. Teď si musíme vážně promluvit."