Temná tajemství-8.část

 Oslnilo mě ostré ranní sluneční světlo. Ležela jsem v měkké posteli, ve školní ošetřovně. Vedle mě seděla na bílé židli Annie. Vypadala, jakoby před chvílí brečela. "Ach, Amaranto!" vzlykla. "Ani nevíš, jak jsi mě, i ostatní, vyděsila." "Co se stalo?" zeptala jsem se slabým hlasem. Samotnou mě překvapilo, jak slabě a bezmocně zním. "Začala jsi křičet. Protože jsem na pokoji skoro s tebou, naše pokoje jsou oddělené jen slabými dveřmi, slyšela jsem tě jako první. Měla jsi vykulené oči, bledou tvář a tvářila jsi se naprosto vyděšeně. Asi po dvou až třech minutách jsi se zhroutila. Ihned jsem běžela za paní Simonsovou. Co se ti vlastně stalo?" zeptala se mě. Jenže já si na nic nepamatovala... až na... "Duch!" vyhrkla jsem. "Viděla jsem ducha, Armonii!" Annie se na mě dívala, jako bych se zbláznila. "Jsi si jistá?" Přikývla jsem. "Byla o pár let starší, vypadala tak na šestnáct, ale jsem si jistá, že to byla ona." "A říkala ti něco?" zajímalo mou kamarádku. "Několikrát zavolala moje jméno. Pak jsem se jí ptala, kdo je, a ona 'Vždyť mě znáš...' a pak mi to došlo. "Bála jsi se?" "Asi ano, ale jenom proto, že byla několik let mrtvá a tak bych ji neměla vidět. Nepřipadala mi však nějak extra zlá. Myslím, že nám chce pomoct." "A jak si můžeš být tak jistá?" zeptala se Annie. Nestačila jsem jí už odpovědět, protože do ošetřovny vstoupila paní Simonsová. Usmála se na mě. "Už jsi v pořádku Amarante? Co se vlastně stalo?" "Ale nic, já... si na to nepamatuju. Vzpomínám si jen, že mě něco vyděsilo." Ředitelka se znovu usmála. "To nevadí. Mimochodem, lékařka potvrdila, že jsi už v pořádku a že se už můžeš vrátit na pokoj. Na hodiny však ještě chodit nebudeš, budeš jenom ležet. Tvoje kamarádka Annie ti jistě bude dělat společnost." "Ovšemže," přisvědčila horlivě. 

Večer jsem opravdu už ležela v posteli ve svém pokoji. Annie si někam odběhla, netuším kam, tak jsem tady byla sama a rozhlížela se, jesli se tu neobjeví duch Armonie. Zhruba v 10 hodin se opravdu objevila. "Amarante," zašeptal její hlas. "Ar... Armonie?" zavolala jsem na ní chvějícím se hlasem. "Jsem tady, nemusíš se bát. jsem tu proto, abych tě varovala. Jsi ve větší samotě, než si myslíš." "Co?" nechápala jsem. "Co tím myslíš?" "Kluk, do něhož jsi se zamilovala před tebou mnoho tají. A když říkám 'mnoho,' myslím opravdu mnoho. Víc, než si myslíš. A tvá nejlepší kamarádka..." "Annie?" "Ano. Ona tě zradí. Ona je jiná, nežli se zdá. Dej si pozor, opravdoví přátelé tě čekejí tam, kde by jsi je nečekala."