Temná tajemství-9.část

 "Ty lžeš! Annie je má nejlepší kamarádka! Ta, by mě nikdy, nikdy nezradila. Tak ji tady nepomlouvej!" bránila jsem jí. Armonie vypadala dotčeně. "Nevěříš-li, čas ukáže," řekla a zmizela. "Annie?" zavolala jsem na svou kamarádku, abych zjistila, jestli se už vrátila do pokoje. Nikdo mi však neodpovídal. Zaráželo mě to, proto jsem se vydala na 'noční obchůzku' po chodbě. 

Šla jsem kamennou chodbou školy, pomalu a potichu. Hledala jsem Annie. Jakmile jsem obcházela ředitelnu, ze které se ještě svítilo, zastavila jsem se. Protože tam stála Annie a mluvila s paní ředitelkou. "... strach o Amarante." Zastavila jsem se. Nemám ve zvyku odposlouchávat cizí rozhovory, ale když se moje nejlepší kamarádka o mně baví s ředitelkou, nemohla jsem se udržet. "Ano?" řekla paní Simonsová. "A to jako proč, Annie." "Myslím..." na jejím hlase bylo znát zaváhání. "Myslím, že má nějaké halucinace." Cože? Co má jako na mysli? Vždyť já žádné halucinace nemám. A navíc: Jak to může Annie říct, když není v mém těle? "Proč tak usuzuješ? Mluvila snad s tebou o něčem takovém?" "Ano. Ona mluvila o nějakém duchovi Armonie." Oči se mi v tuto chvíli zalily slzami. Takže Armonie měla pravdu a má nejlepší kamarádka mě opravdu zradila. Přesto jsem se však odvážila kouknout se škvírkou do ředitelny. Ředitelka se napřímila. "Duchovi Armonie?" "Ano," potvrdila Annie. "Sama mi to říkala na ošetřovně." Simonsová obvykle nekřičela, nyní se však stala výjimka. "Annie, ty ani nevíš, co říkáš! Nevíš, že Amarante měla pravdu! Ach, Bože! Proč si mi to neprozradila dřív? Armoniin duch doopravdy tady mezi námi stále je a spatřit ji může jenom ten, kdo je s ní nějak spojený." Ředitelka něco vytáhla ze zásuvky od stolu. Po chvíli mi došlo, že to je nádherný masivní černorudý náhrdelník. "Tohle patřilo Armonii a nyní to patří Amarante. Dej jí to. Na nic se neptej. Nechala to tu Armoiina matka po dceřině smrti. Prý to mám dát dívce, jež bude dvojčetem Armonie. A taky..." nyní se ještě pro něco natáhla. Vyndala malou, bílou obálku. "...tohle. Je to dopis, kde je vysvětleno tajemství Armonie. To tajemství se týká taky tvé kamarádky." "Paní ředitelko, proč jí to nedáte sama? Proč jí to nevysvětlíte sama?" "Protože jsem to slíbila její matce. Ty to ještě pořád nechápeš, že? Matka Armonie, je i Amarantina matka." "Myslíte tím snad..." "Ano, Annie." přikývla ředitelka. "Armonie byla Amarantina sestra."